Z televize zní hlasy politiků, finišuje závod o koryto a „hrdinové“ se perou o hlavní místo u koryta zlatého, prvního koryta mezi Čechy. Údajně mají šance jen tři králové, zbytek hraje do počtu, nad počet, mají dokonce vlastní televizní pořad, který je asi jen aby se neřeklo. Pan Hilšer rozumně odmítá hrát tuhle hru a odchází. V hlavním hledáčku je tedy starozákonní otec, přehnaně se usmívající duch a zlobivý syn ze Slovenska. „Pane Babiš, co pro vás znamená slovo svoboda?“ André rychle zahání myšlenky o vězení a o tom, že potřebuje vybojovat imunitu aneb prezidentskou amnestii, kterou by mohl udělit například sám sobě. Odehrává míčky hned po dopadu podobně jako jmenovec André Agassi. Začíná o sametové revoluci… Zavírám s povzdechem oči a hlavou se mi točí obrazy skutečných hrdinů, lidských, né televizních, hrdinů všedních… nikoliv hrdinů marketingových kampaní.
28.12. [3 868 kilometrů od Jeruzaléma] 4 dny po narození spasitele a dva a dvacet tisíc let. Záblesk světla v nejhlubší tmě, vyrašení květiny uprostřed plevele a zkrátka a dobře Vánoce, kdy se nekrmí duše ale hlavně bachor. Podobný autobus, který vozí mistrovské fotbalové týmy, veze nyní převážnou většinu z 20 hráčů na další ročník Vánočního turnaje ve čtyřhrách. Stále v Blatné nemáme halu a poslední Batalion do haly ve Strakonicích se vrací. Spása na dosah pro nikoho z účastníků výpravy možná není, ale pořád tady je ještě trofej, o kterou lze bojovat. Když nedosáhneš na nebe drž se pevně země. Ze dvou skupin postupují 4 páry. Ondračka se drží při zemi. Vandas v modlitbě při Bohu.
„Prezident pro lidi, proto Luboš“ s vesnickým bratrem Maříkem vypadává překvapivě v prvním kolem a undergroundová skupina chystající kontrarevoluci a svržení prezidenta, tiše, mlčky ale jistě, nabírá na síle. S každým jeho neúspěchem je její čas o krok blíže. Stejně tak tenisový pár, překvapivě nerozvrácený nedávno zveřejněným atentátem na svou vlastní strukturu, konkrétně Karlovu hlavu, vypadává hned v prvním kole. V podzemních nemainstreamových pramenech opět kolují toky informací o tom, že je to, jak u pana Sada podezřele často bývá, čistě strategické. Mají obhajovat titul kdesi v Horní Dolní u Strakonic, kde se cítí být mistry. V časovém horizontu dvou dnů turnaj doopravdy vítězí a jednooký se raduje, což poražený slepý bohužel nevidí a tiše závidí. Pokud vyhrají i příští rok, tak jim ten obří pohár nechají, jak nás celý rok frekventovaně informovali. Nezbývá než jim držet palce.
A jak to všechno dopadlo? A bylo to vůbec k něčemu? Hlupák váhá zatímco vytrvalec, co se odmítá vzdát, nakonec doopravdy získává nějaký ten chléb vevzdejší. Jako první z vypadlých v prvním kole skončil pár Fredy, Šelma protože se navzdory všemu a ničemu odmítli posadit a převléct. Ostatní páry nechtějí nastoupit, sedí pohodlně u stolu, žerou a krásné 5. místo je pro vytrvalý pár na světě. Co ale příčky vyšší? Na ty vzhlížíme vzhůru, toužíme po povznesení… Oni zase zhlížejí dolů na nás, neboť povzneseni jsou… Kdo z nás dokáže se s nimi smát a s nimi být povznesen? [Tak pravil Zarathustra]
Šokem pro bulvár blatenských listů i pro každé srdce pravých blatenských patriotů však je, že povznesení nejsou blatenští, nýbrž zabořští. Sláva jim.
- místo – Vydra, Dumský
- místo – Švejda, Ondračka
- místo – Bárta, Vandas
- místo – Nedošínská, Wachtl
- místo – Fiškandl, Říha
Velký tenisový kolotoč se točí stejně jako kolo života. Ruka života dává a bere, rakety jsou vrženy a vrhány. Koho semele raketa života příště? Možná do hlavy právě mě… a nebo zrovna tebe!
Když dostane někdo raketou do hlavy, je potřeba ptát se, kdo dostal do hlavy… možná právě ty. „Žádný člověk není ostrov sám pro sebe, každý je kus nějakého kontinentu, část nějaké pevniny. Jestliže moře spláchne hroudu, je Evropa menší, jako by to byl nějaký mys, jako by to byl statek tvých přátel nebo tvůj. Smrtí každého člověka je mne méně, neboť jsem část lidstva. A proto se nikdy nedávej ptát, komu zvoní hrana. Zvoní tobě. “ –John Donne
U nás v tenisovém klubu Blatná je možné všechno. V minulých, současných i budoucích letech. S hlavou vztyčenou k obzoru a pevnou rukou připravenou se za ten obzor podívat.
